Stabilní katastr (Františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Zaměření se v Čechách provádělo v letech 1826 –1830 a 1837–1843, na Moravě a Slezsku v letech 1824–1830 a 1833–1836. za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr a proto byl nazván „stabilní“.
Z katastrálních map byly vytvořeny tzv. indikační skici, tedy kolorované tisky pro měření v terénu ke zjišťování (indikování) změn. Byly kolorovány podle jednotné legendy - např. okrová jsou pole, šedé lesy, sytě zelené zahrady, zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové jsou zděné budovy, žlutě jsou dřevěné budovy. Bílou barvu mají veřejná prostranství a půda, která se neobdělává např. dvory a nádvoří. Hnědou barvu mají cesty, modrou vodní plochy.
Indikační skici nesou dva druhy čísel, a to parcelní číslo a číslo popisné. Tato čísla jsou psána dvěma barvami – černou a červenou podle toho, zda jde o pozemek stavební nebo nestavební. Na stavebním pozemku bývá zakreslená stavba, jsou na něm dvě čísla – černé a červené a žádný text. Černě je zapsané číslo parcely a číslo popisné je červené. Na nestavebním pozemku je naopak číslo parcely červené, zatímco číslo popisné je černé a navíc bývá černě zapsané i jméno a příjmení majitele.

Z katastrální map se zhotovoval tzv. císařský otisk (povinný), který byl archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu Rakouska-Uherska byl otisk pro české země předán pražským úřadům. Tyto „císařské otisky“ byly nejprve uloženy v archivu Ministerstva financí, později přemístěny do Ústředního archivu zeměměřictví. Ukázka císařských otisků: